Než jsem tě poznala

	Název knihy:	Než jsem tě poznala
	Autor:	Jojo Moyes
	Ilustrátor:	-
	Série:	-
	Díl série:	-
	Nakladatelství:	Ikar 2015
	Žánr:	YA, romantika
	Věková hranice:	15+
	Počet stran:	480 stran
	Hodnocení	5/5
Informace o autorovi:
Jojo je britská novinářka, deset let pracovala pro britský deník The Independent (třeba Vám to něco poví, mě to neříká, bohužel, vůbec nic). V roce 2002 jí vyšel první román a od té doby se živí jako spisovatelka na volné noze (vysnění sen snad každého knihomola) http://www.cbdb.cz/autor-27878-jojo-moyes
Anotace:
Louisa Clarková je obyčejná dívka žijící mimořádně obyčejným životem. Má ráda svou práci v bistru, svého dlouholetého přítele a svět, který končí s hranicemi malého rodného městečka. Svůj život by za nic nevyměnila. Když však bistro zavřou, Louise měnit musí. Svět Willa Traynora naopak žádné hranice nemá. Je to svět adrenalinu, velkých obchodů i peněz, svět možností bez omezení. Will svůj život miluje. Když ho však nehoda upoutá na kolečkové křeslo, ví, že už ho nebude moci žít jako doposud.  Jen těžko si lze představit více nesourodou dvojici než náladového a depresivní Willa a jeho novou optimistickou a upovídanou ošetřovatelku Louise…  Romantický příběh o dvou lidech, kteří nemají nic společného, dokud jim láska k nohám nepoloží celý svět. S ním však i otázku, jak vysokou cenu je člověk ochoten zaplatit za štěstí toho, koho miluje. http://www.cbdb.cz/kniha-82653-nez-jsem-te-poznala-me-before-you
Charakteristika postav:
Will Traynor – muž plný života až do … A pak se všechno změnilo. Upoután na vozík potřebuje neustálou péči. A od toho tu je Louise Clarková, optimistka se svým stylem oblékání, nejvíc se mi na ní líbí čmeláčí punčocháče. Rozhodně není hloupá, je neuvěřitelně originální a možná by stála za vzor.
Můj názor na knihu:
Kniha mě chytla už na začátku a nepustila mě až do poslední stránky. S Lou jsem se mnohokrát spojovala, i když její situace rozhodně nebyla snadná, ale … vím, že v říjnu nebudu mít práci a tak hledám. A hledám už po druhé, takže jsem jí dokázala pochopit, když navštěvovala úřad práce. Taky jsem starší a mám mladší sestro, pro mě je plusem, že Moje sestra není ta chytřejší ani ta sečtělejší, jen musí mít poslední slovo a rodiče pro ní udělají první poslední. Což mi v případě Lou přišlo někdy ohromně nespravedlivé. Do konce knihy jsem doufala, věřila, brečela, smála se, soucítila s ní i s Willem. Lou se stala mým vzorem mladé nezávislé ženy, která se sama o sebe dokáže postarat. A ve Willovi jsem našla neuvěřitelně sečtělého mladého muže (trochu mi připomínal mého partnera), kterého jsem si zamilovala, pak jsem se na něj vztekala, ale nakonec jsem mu odpustila úplně všechny urážky, které skládal na Louisein účet. Rozhodně to není červená knihovna našich babiček, ani trapná love story. Pro mě to byla velice příjemná četba, kterou vřele doporučuji.
Tvá Verunka