Český gamebook

Dovolte mi představit Vám fenomén nadcházejících let a s ním i českého spisovatele a autora netradičních knih zvaných Gamebooky (českým ekvivalentem by se dala považovat herní kniha).

Předem se trochu pohrabeme v historii.

První předchůdce Gamebooku byl napsán již v roce 1944, jednalo se o sbírku povídek FICCIONES od Jorge Luise Borgese. Jednalo se o knihu se zvláštním pojetím řazení stran, v praxi to vypadalo tak že po straně 14 klidně následovala strana 56, jak jsem to pochopila já, čtenář tedy musel v knize – někde – najít stranu 15. A tak skládal příběh, aby dával smysl.

Ovšem pravý gamebook vznikl v roce 1967 – Lucky Les perem Edmunda Wallace Hildicka, který nesestavoval pouze bludiště, ale dovolil čtenáři rozhodovat o osudu hrdiny, zde kočky.

Až v roce 1995 se objevil český gamebook od autorské dvojice Libora Pavla a Libora Kejklíče – Zelekova dobrodružství-Zlodhův hrad. Byl to první díl série, ta se ovšem nepovedla vydat z důvodu krachu nakladatelství.

Další pokud byl proveden až a dva roky později v roce 1997 a šlo o gamebook O Norikovi z pera českého tvůrce deskových her Vladimíra Chvátila.

Vrcholem by se mohl zdát rok 2000, protože se jiné autorské dvojiic povedla vydat série 14 dílů s názvem Příběhy Fantasy, Autory série jsou Zbyněk Dach a Václav Kroc.(1)

Titulů je spousta, další autoři přidávali další způsoby, nejen rozhodovat zda se hrdiny vydá doleva či doprava, později zapojili i kostky, a o tom bych tu taky mohla psát do nekonečna, kdo má opravdu velký zájem dozvědět se o ždibec víc o Gamebookách, nechť si přečte bakalářskou práci pana Martina Holka s názvem GAMEBOOK – HERNÍ KNIHA V KONTEXTU ČESKÉ A SVĚTOVÉ FANTASTICKÉ LITERATURY, UPce, 2008., ze kterého jsem sama čerpala.

Ovšem mým prvně zmíněným spisovatelem je Jan Kšanda.

Že jej neznáte? Tak jej poznejte – zde maličký rozhovor:

• Pro začátek co bys o sobě ve zkratce napsal? 

Tak bydlím v Chomutově, 36 let a pracuji v automobilovém průmyslu jako specialista na štíhlou výrobu. Kromě psaní hodně sportuji, hraju fotbal a navštěvuji pravidelně posilovnu. Gamebooky jsem miloval už jako teenager a ve 14-ti napsal své první dva. Jmenovaly se Údolí mlh a Hadí jeskyně a kromě mě je nikdo nečetl :) Pak jsem objevil kouzlo počítačových RPG her. I když bohužel vytlačily gamebooky z povědomí čtenářů, já se rozhodl, že tyto nádherné knihy zemřít nenechám.

• Říkáš, že RPG hry zastínili gamebooky, zahraješ si ještě?

Občas ano, naposledy snad Zaklínače 3.

• Zajímavé, omlouvám se za odbočku, ale vraťme se zpět ke knihám. Co Tě vedlo k psaní? 

Už dětský sen být spisovatel. Ale dělám to pro zábavu. Nikdy si nejsem jistý, zda se do další knihy pustím. Prostě když přijde chuť, pustím se do toho. A věřím, že ještě někdy přijde. Knihy se líbí a to je ta největší motivace do další práce. I když neprodávám knihy po stovkách.

• Kolik času věnuješ psaní?

Psaní se věnuju několik hodin denně(Ovšem i tak od roku 2015 vydal již dvě knihy (Stíny paramského hvozdu 2015, Zrada ve Faranoru 2016). Pro rok 2017 si připravil Nářek mrtvého světa.)

(foto: od samotného autora Jana Kšanda)

• Máš nějaký cíl, kterého chceš dosáhnout? Jak v životě, tak ve spisovatelské kariéře?

Ve spisovatelské kariéře možná vydat regulérní román. A nebo gamebook, který vydá nakladatelství. Tím se budu cítit už jako skutečný profesionál.

• Je problém vydat Gamebook?

Knihy jsou úplně něčím jiným a tak se vyskytuje nemilý problém … knihy nechtějí vydat, proto se spoléhám sám na sebe, a vydávám knihy vlastním nákladem.

• A v té rodinné sféře, přeci je ti šestatřicet, co by člověk očekával rodinu, ne? 

Tak přítelkyni mám, ale na děti se ještě jaksi necítím. Však víš, jak to měl Karel Gott. (smích)

Čtenářky máme trochu smůlu no.

Je ovšem pravdou, že rok 2017 přinesl renesanční čas pro gamebooky, v grafu vystaveného na FB stránce Gamebook, je velice hezky vidět vzestup, pád a znovunalezení gamebooku.

 

(Autorem grafu jest Martin Fillo)

Příště se těšte na takové malé provedení po gamebookovém prostředí.

Loučím se ve víru slov Atnais