Když knihy otevírají obzory #1

Málokterá kniha v životě mě zasáhla tak, jako Hesseho Siddhárta. 

Kniha o hledání sebe sama, pravdy, potažmo Boha v samotném nitru obyčejného člověka. Příběh o osvícení, kterého ovšem nelze dosáhnout jiným způsobem, než obrácením veškeré pozornosti do sebe sama, než odproštěním se od veškerých představ. 

Vyprávění o tom, že žádné nauky či náboženství nás nedovedou k osvícení, protože pro každého z nás je cesta "domů" jiná a moudrosti se nelze naučit, k moudrosti se musí dospět. Bůh není tam někde venku, není na nebi, není v kostele. Je všude a v každém z nás. 

Píše se v ní, že hledat znamená mít cíl. Nalézt ale znamená být svobodný, být otevřený, nemít žádný cíl ..

Na první pohled je to kniha nepříjemná, plná paradoxů, kniha, jež v nás probouzí strachy, otázky, které bolí. Ale v tom vidím její hodnotu - nutí k zamyšlení, zarývá se do morku kostí, dojímá i vyvolává rozpaky. Já sama ji přečetla asi třikrát, a stále nacházím nové a nové souvislosti. Nutno dodat, že to není dílo pro masy, i když je to škoda, protože by na světě bylo o mnoho líp.. 

Vřele doporučuji. :) 

Psilocýba